Leden 2018

Podjazyková uzdička

20. ledna 2018 v 12:45 | MK |  Zdraví a nemoci
Tak nám uzdičku střihli. Podle lékaře byla nejen krátká, ale také ztluštělá a hodně tuhá. Prý to pravděpodobně způsobovalo to jeho pomlaskávání a občasné zklouzávání z prsu při kojení - nedokázal se přisát tak, jak by potřeboval a správně jazýčkem obejmout dvorec. Čekala bych, že nám toto zkontrolují už v porodnici, ale vlastně se ani nemůžu divit. V naší porodnici prostě kojení není prioritou... A jak to probíhalo? No, mrzí mě, že jsme to nepodstoupili už dříve. Kamarádka byla se synkem hned po narození a prý o tom skoro ani nevěděl. Maty už má ale pět měsíců, takže je takový rozkoukaný a dost živý. A podle toho to vypadalo i v ordinaci - chtěl se dívat všude kolem, a když mu pan doktor vlezl do pusinky špachtličkou a nůžkama, hrozně se vztekal. Dalo trochu práce ho udržet. Po zákroku nás poslali do čekárny s tím, ať malého utěším, aby to přestalo krvácet. Protože ta uzdička byla ztluštělá, bylo to trochu víc krve, než jsem čekala. I když krev... malý teď i dost slintá, takže to možná nebylo tolik krve, jen byla naředěná slinami. Utěšit ho asi netrvalo tak dlouho, ale měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Nakojit nechtěl, a tak jsem s ním houpala, jako když doma uspávám na gymnastickém míči, a říkala jsem mu jeho oblíbenou říkanku "Šušky šušky u hrušky", zpívala písničky ze Včelích medvídků a ukazovala obrázky v čekárně. Byla jsem ráda, že se mnou jel i manžel, protože cestou domů byl malý mrzutý, tak jsem s ním seděla vzadu a uklidňovala ho. Nakonec zabral při cucání plíny. Nejspíš to až tak bolestivé nebylo, protože na to celkem rychle zapomněl. Po příjezdu domů už se normálně nakojil a dospal v postýlce. Řekla bych, že od včerejška už tolik nemlaská, i když podle laktační poradkyně to teď bude trvat pár dní, než se zase naučí ovládat ten jazýček lépe. V každém případě jsem ráda, že to máme za sebou a že jsme do toho šli. Kdybychom to nevyřešili teď, nejspíš by nás později poslal logoped, protože by to mělo vliv i na mluvení. A představa, jak tříletému dítěti vysvětluji, ať je v klidu a necuká se, že mu pan doktor dá jen nůžky do pusinky a udělá šmik... bylo by to určitě s mnohem větším křikem a traumatem.

Laktační krize

18. ledna 2018 v 21:42 | MK |  Kojení
Už delší dobu jsem nic nenapsala. Řešíme laktační krizi, která u nás propukla v pátém měsíci. Začalo to nenápadně, dva dny měl Maty horečku a zvracení po očkování. Tam jsem to nechutenství chápala, jenže jeho odmítání kojení přetrvávalo i v dalších dnech. Zvládla jsem ho nakojit, jen když usínal. Jinak se neustále odvracel a koukal všude kolem. Nakojit ho mimo domov bylo zcela nemožné, tolik nových podnětů bylo vždy důležitějších než moje prso. Cítila jsem se hrozně, jeden týden jsme dokonce vůbec nepřibrali. Naše Dr. po mě chtěla, abych začala s příkrmy, ale to neřešilo fakt, že můj pětiměsíční syn nechce pít.
A tak jsem se zajela poradit s laktační poradkyní. Její rady skvěle zafungovaly - kojím malého v nových polohách, skvěle to funguje například při skákání na gymnastickém míči. A na znovurozběhnutí laktace jsem začala brát bylinné kapsle yzop - benedikt lékařský a pískavici řecké seno. Efekt mě neskutečně mile překvapil. Už po 24 hodinách byl znatelný nárůst laktace. Zítra jedeme ještě na ORL na kontrolu s podjazykovou uzdičkou, protože ji máme podle všeho zkrácenou a jemu to brání v efektivním sání. No pevně doufám, že se nám podaří kojení ještě udržet. Hlavní je se hned nevzdat!