Ne/alternativní matka

12. prosince 2017 v 17:22 | MK |  Ostatní
Je tomu už pár týdnů, co se nám narodilo naše první miminko. Bylo to tzv. plánované těhotenství - připravovala jsem se na to už před početím. Možná to znáte, čajíky, kyselina listová apod. Když se konečně na testu objevila vytoužená druhá čárka, tak jsem začala studovat - koupila jsem si knížku, četla kde co o těhotenství a přípravě na porod. Na to, co přijde pak, jsem ale nebyla připravená vůbec. Myslela jsem si - důležité je přece donosit a porodit zdravé dítě, o to ostatní už se určitě postará příroda.
Pak přišel náš velký den. POROD! Nebudu se tu teď rozepisovat o tom, jak to probíhalo, to možná jindy. V každém případě, ráno po porodu mi na pokoj přivezli našeho miláčka, ale zapomněli k němu přibalit návod. Najednou jsem byla do vody vhozena a snažila se naučit plavat. Jenže jak? Hned v první minutě mi hlavou letěly desítky otázek, na které ale neměl v porodnici nikdo čas odpovídat. Vždyť tam se přece rodí, tam není čas se vykecávat! Do ruky jsem dostala příručku od Laktační ligy s vše vysvětlujícím názvem "Kojení", tím mé školení ze strany nemocnice skončilo. Kojení, no budiž... Ale co když se dítě na kojení vůbec nebudí? A jak je to s plenkami? Jak často měnit? A co při přebalování používat? Co všechno se maže? A kdy a jak ho mám umýt? Odpovědí mi bylo ticho nemocničního pokoje...
Po příjezdu z nemocnice domů se projevily do té doby potlačované emoce. Strach, že tohle přece nemůžu nikdy zvládnout, ačkoliv mé racionální já se snažilo mi připomínat, že to zvládli i jiní... po pár dnech přišly problémy s kojením a já už si připadala zcela nepoužitelná, marná, prostě špatná matka. Přes velkou únavu jsem to nechtěla vzdávat a povolala si na pomoc laktační poradkyni. Vizitku jsem dostala od dětské lékařky a s nadějí na lepší zítřky jsem vytočila telefonní číslo.
Po její návštěvě jsem se najednou na své mateřství dívala z jiného úhlu. Dobrou matku ze mě neudělá poslouchání marketingových žvástů, ale naslouchání sobě samé, naslouchání miminku, přírodě, prostě návrat k základním instinktům a pudům. Takže se ze mě postupně začalo stávat to, čemu jsem dříve plná předsudků říkala "ALTERNATIVNÍ MATKA". A jak se to na mě projevilo? Spím s tím naším drobečkem v jedné posteli, kojím ho kdykoliv během dne, když má zájem, nosím ho v ergonomickém nosítku, používáme bambusové plínky, vyhýbáme se vlhčeným ubrouskům, začali jsme dokonce s tzv. bezplenkovou metodou. Považuji to za pošátek mého přerodu z "moderního" člověka na "přírodního" člověka. K čemu to všechno? Dělá mě to šťastnou. Dělá mě šťastnou to, jak moc šťastný a spokojený je náš synek. Usíná i probouzí se s úsměvem, a to je pro mě největší odměnou.
V tomto blogu se tedy pokusím prokousat jednotlivými úskalími mateřství, se kterými jsem se setkala. Pokusím se sepsat vše, čím jsme prošli, co jsme zkoušeli za alternativy a u čeho a z jakého důvodu jsme skončili. Budu ráda, když mi články okomentujete, připojíte své zkušenosti apod. Tento blog rozhodně nebude návodem na to, jak se stát dokonalou matkou. To bych si v žádném případě netroufla tvrdit. Spíše jde o mou snahu zachytit tento jedinečný životní proces a zkušenosti, které mi přináší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama