Podjazyková uzdička

Sobota v 12:45 | MK |  Zdraví a nemoci
Tak nám uzdičku střihli. Podle lékaře byla nejen krátká, ale také ztluštělá a hodně tuhá. Prý to pravděpodobně způsobovalo to jeho pomlaskávání a občasné zklouzávání z prsu při kojení - nedokázal se přisát tak, jak by potřeboval a správně jazýčkem obejmout dvorec. Čekala bych, že nám toto zkontrolují už v porodnici, ale vlastně se ani nemůžu divit. V naší porodnici prostě kojení není prioritou... A jak to probíhalo? No, mrzí mě, že jsme to nepodstoupili už dříve. Kamarádka byla se synkem hned po narození a prý o tom skoro ani nevěděl. Maty už má ale pět měsíců, takže je takový rozkoukaný a dost živý. A podle toho to vypadalo i v ordinaci - chtěl se dívat všude kolem, a když mu pan doktor vlezl do pusinky špachtličkou a nůžkama, hrozně se vztekal. Dalo trochu práce ho udržet. Po zákroku nás poslali do čekárny s tím, ať malého utěším, aby to přestalo krvácet. Protože ta uzdička byla ztluštělá, bylo to trochu víc krve, než jsem čekala. I když krev... malý teď i dost slintá, takže to možná nebylo tolik krve, jen byla naředěná slinami. Utěšit ho asi netrvalo tak dlouho, ale měla jsem pocit, že je to celá věčnost. Nakojit nechtěl, a tak jsem s ním houpala, jako když doma uspávám na gymnastickém míči, a říkala jsem mu jeho oblíbenou říkanku "Šušky šušky u hrušky", zpívala písničky ze Včelích medvídků a ukazovala obrázky v čekárně. Byla jsem ráda, že se mnou jel i manžel, protože cestou domů byl malý mrzutý, tak jsem s ním seděla vzadu a uklidňovala ho. Nakonec zabral při cucání plíny. Nejspíš to až tak bolestivé nebylo, protože na to celkem rychle zapomněl. Po příjezdu domů už se normálně nakojil a dospal v postýlce. Řekla bych, že od včerejška už tolik nemlaská, i když podle laktační poradkyně to teď bude trvat pár dní, než se zase naučí ovládat ten jazýček lépe. V každém případě jsem ráda, že to máme za sebou a že jsme do toho šli. Kdybychom to nevyřešili teď, nejspíš by nás později poslal logoped, protože by to mělo vliv i na mluvení. A představa, jak tříletému dítěti vysvětluji, ať je v klidu a necuká se, že mu pan doktor dá jen nůžky do pusinky a udělá šmik... bylo by to určitě s mnohem větším křikem a traumatem.
 

Laktační krize

Čtvrtek v 21:42 | MK |  Kojení
Už delší dobu jsem nic nenapsala. Řešíme laktační krizi, která u nás propukla v pátém měsíci. Začalo to nenápadně, dva dny měl Maty horečku a zvracení po očkování. Tam jsem to nechutenství chápala, jenže jeho odmítání kojení přetrvávalo i v dalších dnech. Zvládla jsem ho nakojit, jen když usínal. Jinak se neustále odvracel a koukal všude kolem. Nakojit ho mimo domov bylo zcela nemožné, tolik nových podnětů bylo vždy důležitějších než moje prso. Cítila jsem se hrozně, jeden týden jsme dokonce vůbec nepřibrali. Naše Dr. po mě chtěla, abych začala s příkrmy, ale to neřešilo fakt, že můj pětiměsíční syn nechce pít.
A tak jsem se zajela poradit s laktační poradkyní. Její rady skvěle zafungovaly - kojím malého v nových polohách, skvěle to funguje například při skákání na gymnastickém míči. A na znovurozběhnutí laktace jsem začala brát bylinné kapsle yzop - benedikt lékařský a pískavici řecké seno. Efekt mě neskutečně mile překvapil. Už po 24 hodinách byl znatelný nárůst laktace. Zítra jedeme ještě na ORL na kontrolu s podjazykovou uzdičkou, protože ji máme podle všeho zkrácenou a jemu to brání v efektivním sání. No pevně doufám, že se nám podaří kojení ještě udržet. Hlavní je se hned nevzdat!

Proč bambusové / látkové pleny

27. prosince 2017 v 14:18 | MK |  Zdraví a nemoci
Už v těhotenství jsem věděla, že chci tzv. látkovat, používat pratelné pleny. Definitivně jsem se rozhodla po shlédnutí videa viz. níže, které ukazuje, jaký je rozdíl v prodyšnosti, tzn. kdy "látkovky" s PUL obalem propouští ven vlkhost a mimčo se tak nepaří, zatímco v "jednorázovkách" zůstala všechna vlhost uzavřena, tzn. zůstala u miminka a zvyšuje se riziko opruzenin.


Nejde ale jen o opruzeniny. Díky neprodyšnosti jednorázovek v nich také roste teplota, takže se tam množí rychleji bakterie. A ještě jeden důležitý poznatek k chlapečkům - jejich pohlavní orgány jsou venku v pytlíku, který je chrání regulováním jejich teploty - když je chladno, přitáhne je k tělu, aby je ohřál, když je teplo, povolí je, aby se mohli chladit. V jednorázovkách dochází k přehřívání pytlíku, což je v poslední době uváděno jako jedna z možných příčin neplodnosti u mužů - u Matyho jsem to viděla hned, pytlík je po rozbalení jednorázovky nataženej jako žvýkačka, jak se tělíčko snažilo kuličky ochladit.
O dalších zdravotních, ekonomických a ekologických výhodách si můžete přečíst např. zde.
Velkou výhodou dnešních látkovek je navíc to, že už se nežehlí. Prostě na 60 stupňů proženete pračkou, pak hurá do sušičky a může se přebalovat.
Takže jsem byla odhodlána látkovat. Nedařilo se nám to první dva měsíce - pořídila jsem AIO MiniMimi od Bambooliku, ale nenaučila jsem se s nimi pracovat. Při každém "podělání" se znečistilo i bodýčko, tepláčky aj. Úspěch začal až po 6 kg, kdy jsem začala používat Bamboolik AI2 a T-Tomi. Musím říct, že mi více vyhovují Bamboolik AI2, které jsou na suchý zip - vždy obvod pasu upravíte přesně podle potřeb miminka, zatímco u patentkových plenek to až tak přesně nesedí. Na druhou stranu mi u Bambooliku vadí, že to není až takové puzzle, jak jsem si myslela. Přicvakávací bambusová vložka nezapadne do zadní kapsy tak, jak jsem si představovala. Ale s troškou zručnosti jsem si i na toto zvykla.
V dnešní době fungujeme takto - ráno vstanu, dám prát pytel znečištěných plen (nejprve "propláchnu moč v nejkratším 15-minutovém programu a pak dám spolu s dětským práškem vyprat na 60 stupňů), po vyprání dám na sušák svrchní kalhotky z PUL (nesmí do sušičky, na přímé slunce či radiátor), zbytek hodím do sušičky. Občas se mi to ze sušičky zdá ještě trošku vlhké, tak rozhodím na sušák a nechám do druhého dne uschnout. Možná to zní jako hromada zbytečné práce navíc, ale podle mě to až tak složité není a všechny ty zdravotní výhody za to stojí.
A jaké pořizovat plenky? Na netu jich najdete spoustu, kromě mnou zmiňovaného Bambooliku a T-Tomi jsem ještě slyšela o Breberkách, Anavy, Petit Lulu a dalších. Slyšela jsem také, že někdo kupuje tyto plenky tzv. z druhé ruky. Možná to zní nehygienicky, ale neodsuzuji to - vždyť i nové plenky si před prvním použitím musíte v pračce vyprat na min. 60 stupňů, abyste je dezinfikovali. Navíc, většina plenek snese občas i praní na 90°C.
Další levnější alternativou je Aliexpress - plenky z Číny. Jsou zde ale otázky kvality a nezávadnosti materiálu. Nedávno jsem jich pár zkusmo objednala a jsem zvědavá, jak se osvědčí. Dodavatelé tam často píší, že se plenky perou na 30 či 40 stupňů, ale já peru zásadně vše na 60 kvůli již zmiňované desinfekci. První AIO z Ali je zatím 3x vypraná na 60, barva stále OK, nerozpadá se a malý se po ní také neosypal. Pokud budete chtít, tak pak můžu napsat i článek, jak se které plenky z Ali osvědčily.
Vzhledem k tomu, že nás ještě čeká několik svátečních návštev, tak se k dalšímu článku nejspíš dostanu až v roce 2018. Proto vám do tohoto roku přeji hodně ZDRAVÍ, štěstí, lásky a spoKOJENÉ dětičky :-)
 


Svátky jsou tu...

24. prosince 2017 v 12:32 | MK
Přeji všem krásné a poklidné prožití vánočních svátků a do nového roku hlavně zdraví a usměvavé dětičky 🎄

Po porodu - nástřih (epiziotomie)

22. prosince 2017 v 12:02 | MK |  Porod a vše kolem
Při porodu jsem se bohužel nevyhnula nástřihu. Nevím, do jaké míry byl opravdu nutný, a ani se po tom nechystám pídit. Budu dnes psát o tom, jak jsem se vyrovnávala s jeho hojením.
V první řadě musím říct, že jsem hned po porodu byla zaskočena očistkami. O jejich existenci jsem věděla, jen jsem netušila, o jak masivní krvácení se den po porodu jedná. Dokonce jsem panikařila a bála se, že mi někde zapomněli něco zašít. Když jsem pochopila, že neumřu na vykrvácení, přepadla mě jiná starost - hrozba infekce nástřihu. Odcházející očistky už tak dost podivně páchnou, já navíc rodila v létě, do pokoje svítilo celé dny sluníčko a hrozně jsem se potila.
Řešení je jediné - je potřeba se hodně sprchovat. A to doopravdy hodně, klidně i po každém kojení, tzn. co 3 hodiny. Sprchovala jsem se prvních 14 dní i v noci. A rozhodně je nutné se osprchovat po vykonání velké potřeby.
Pro sprchování každopádně doporučuji připravit si několik tmavších malých ručníků určených k osušování intimních partií. Protože očistky odchází nepřetržitě, po pár sprchách je ručník nepoužitelný. Navíc, očistky jsou možným zdrojem infekce, takže rozhodně byste si stejným ručníkem neměli utírat zbytek těla.
Jak a čím umývat? Stačí sprcha od pasu dolů, pokud možno vlažná, nebo ideálně studená (já začala vlažnou a přidávala studenou, kolik jsem snesla). Tohle hodně pomáhalo na bolest a otok. Nástřih, resp. švy by se měly po každém umytí osušit. Možná to bude znít divně, ale v tomhle se mi skvěle osvědčil fén. Musíte na něm mít ale funkci studeného vzduchu, při sušení teplým vzduchem se prý švy mohou "srazit" a pak to táhne. Během chviličky jsem měla perfektně vysušeno a nemusela jsem se bát mokvání rány.
U dvou švů jsem byla dost nateklá - na to mi hodně pomohla mastička Hemagel - volně prodejná v lékárně, cena myslím okolo 180 Kč. Lze mazat na nezhojenou ránu, urychluje hojení. Stačí jen malinké množství. Stejně tak jsem na netu četla o sedavých koupelích tuším z dubové kůry, ale nezkoušela jsem.
Důležité také je stehy zbytečně nedráždit, proto jsem manžela poprosila, aby mi skočil do lékárny pro kruh na sezení. V lékárně neměli, tak skočil do hračkárny a koupil mi dětský plavecký kruh za pár korun. Kromě toho, že mě pobavilo, jak vypadá, tak to skvěle funguje, už po prvním dni sezení na kruhu se bolest stehů výrazně zmírnila, takže to za to stálo.
Pár měsíců po porodu mě bolí jizva "uvnitř", což mi kazí intimní chvíle s manželem. Na to mi gynekoložka doporučila Hydrofemin nebo Cicatridinu, obojí s kyselinou hyaluronovou, která urychluje hojení. Druhé zmiňované čípky jsem vyzkoušela a musím po dobrání jednoho balení říct, že se tah opravdu zmírnil. Ještě zkusím i ten Hydrofemin a snad časem potíže vymizí úplně...

Jak na rýmu?

19. prosince 2017 v 19:10 | MK |  Zdraví a nemoci
S čímsi jako rýma jsme se poprvé setkali celkem brzy, v podstatě pár dní po příjezdu domů. Byla to ale taková ta "zadní" rýma, která se nedá odsát, jen mimčo tak zvláštně chrčí. Myslím, že to měl z toho, jak hltal mlíko, tak mu tam občas troška zahučela. Za pár týdnů se to ale srovnalo samo, takže i přes moji počáteční snahu si toto nevyžadovalo žádnou léčbu.
Opravdovou rýmu s pčikáním a hleniskem jsme měli po měsíci - řešila jsem, jak na to. Má první volba byli sprej s mořskou vodou a odsávačka.
Nejprve k tomu, co dávat do nosíku - u Dr. Max mi prodali sprej pro miminka. Až později jsem se dozvěděla, že se sprej nedoporučuje, podle lékárnice způsobuje u miminek záněty středouší. Takže jsme koupili mořskou vodu v kapičkách. Mimo mořské vody lze kapat i vincentku nebo jen převařenou kojeneckou vodu či mateřské mléko - to obsahuje protilátky, které také dezinfikuje nosík (www.chytrazena.cz/detska-ryma-jak-na-rymu-u-miminek-14237.html). V podstatě jde jen o to, aby se rýma udržela vlhká a mimčo ji mohlo buď vypčiknout, nebo polknout, případně se dala odsát, tzn. stačí jen pár kapiček a přimáčknout křidélka nosíku - není nutné ba ani žádoucí se v nosíku nějak rýpat, ani vatovou tyčinkou apod.
Když už je mimi hodně zahleněné a vadí mu to při pití mléka, tak lze použít odsávačku. Ale to opravdu jen minimálně, my při nejhorší rýmě odsávali ráno a večer po koupání. Mám doma všechny tři typy odsávačky. Balonková je na vyhození, nevytáhne ani šušínek z nosu trčíci :-D. Další varianta je odsávat přes odsávačku ústy. To se mi nikdy nepovedlo, malý sebou šije a buď mi to vyrazil z pusy, nebo se mu to nedalo udržet v nosíku. Takže vyhrála odsávačka na vysavač, je to rychlovka. Jen je potřeba si pohlídat, aby mimi mělo při odsávání otevřená ústa. Pak to vyletí raz dva. Pokud odsávat nejde, tak to tou odsávačkou zbytečně nedráždím. Sliznice v nosíku po delším odsávání natíká a mimču se dýchá ještě hůř.
Zjišťovala jsem, jak se řešila rýma v době, kdy ještě nebyly odsávačky, a osvědčilo se nám následující - udržovat vlhký a chladný vzduch, slizničky v nose neotečou (dírky zůstanou široké) a tekutou rýmu buď prcek vypčikne, nebo mu steče do krku (tzv. ji potáhne a polkne). Studený vzduch zajistí větrání, a vlhkost jsme řešili jednoduše - na radiátoru mokrá plína. Na ni kapu ještě pár kapek esenciálního citronového olejíčku - k dostání ve zdravé výživě apod. za cca 70 Kč. Ten olejíček desinfikuje při odpařování vzduch a urychluje léčbu. Navíc, mám ráda tu citrusovou vůni. Dá se použít také Tea Tree apod., určitě vám v obchodě poradí vhodné esence. Mimču to uleví lépe než slavná tygří mast :-)
Budu ráda, když mi napíšete, co na rýmu zabírá u vás. Loučíme se, jde se na kutě..

Mýty a polopravdy o kojení

17. prosince 2017 v 8:44 | MK |  Kojení
Dnes jsem se ke psaní dostala jen v mobilu, tak to bude o něco kratší. Chtěla bych sepsat pár mýtů a polopravd týkajících se kojení.
1. Mezi jednotlivými kojeními musí být alespoň hodinu pauza, aby se nesmíchalo natrávené mléko s čerstvým a nevzkypělo. HLOUPOST! Tuto radu jsem dostala v porodnici a prvních pár dní se jí držela, i když jsem podle specifického breku věděla, že si Maty říká o jídlo. Utěšovala jsem ho: "Ještě čtvrt hodinky musíme počkat." Ve skutečnosti ale můžete krmit kdykoliv si mimi řekne, klidně půl hodinky po posledním kojení. Nic nevzkypí, maximálně pokud se mimi trošku přepije, tak ublinkne. Pořád lepší, než ho trápit hlady. Takže kojte, kojte, kojte!
2. Dítě nesmí mít prso v ústech po kojení, protože se tím může bradavka poškodit. Myslím, že by mimčo muselo mít bradavku v ústech alespoň několik hodin v kuse, aby se na ní udělaly přinejmenším varhánky :-) Já tohle neřešila nikdy, občas jsme takhle usnuli, probudila jsem se po pár hodinách a vše v naprostém pořádku.
3. Kojení je potřeba v roce ukončit kvůli kažení zoubků. Tak to je právě naopak - zoubkům kojení svědčí. Je to důležitý zdroj vápníku a dalších cenných látek a napomáhá správnému formování chrupu.Více info si můžete přečíst také na odkazu www.mamila.sk/clanky-o-dojceni/dojcenie-a-zubky/.
Napadá Vás jiná pověra, kterou jste slyšeli? Budu ráda, když mi napíšete :-)

Kde by mělo mimčo spát?

15. prosince 2017 v 19:49 | MK |  Spánek
Ještě než se Maty narodil, pořídili jsme dle Heureky nejlepší monitor dechu a dvě postýlky - jednu novou do ložnice k posteli a druhou po manželovi do obýváku. Když jsme si miláčka dovezli z porodnice, byli jsme přímo paralizování strachem, abychom tomu našemu drobkovi nedej bože nezapomněli zapnout monitor, nebo abych neusnula při nočním kojení.
Při laktační krizi mi laktační poradkyně doporučila, abych právě s Matym spala, že to tak má příroda vymyšlené - on ucítí mé teplo a bude vnímat tvorbu mléka, já zase budu lépe reagovat na jeho "poptávku". Tento její návrh byl zcela v rozporu s našimi domácími pravidly a ze začátku ve mně budil spíše nedůvěru.
Když jsem se ale na celou věc podívala s nadlhedem, už jsem to nepovažovala za tak špatný nápad. Když to tak vezmu - které zvířátko v přírodě buduje svému mláďátku oddělené místo na spaní? Navíc, bylo pro mě víc než pohodlné kojit v noci v posteli. Maty u toho vždy zabral, ale přesun do postýlky ho probudil.
A monitor dechu? Naše mámy ho taky neměly. Mé obavy ze SIDS pak rozptýlil článek www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/sids/.
Manžela zajímalo, jestli pak malýho dostaneme z ložnice. Ale já si tak říkám, i kdyby tam spal dva roky, tak mi to nevadí. Spí klidně s vědomím, že je v bezpečí. A kolik jsou dva roky z celého života? Ještě na to budeme rádi vzpomínat, až s ním bude třískat puberta :-D
Strach z toho, že bych ho zalehla, byl také zbytečný. Podvědomě ho celou noc vnímám. Mám dokonce občas pocit, že podvědomě poslouchám každý jeho nádech a výdech.
No a tak jsme do toho šli. Matymu už jsou 4 měsíce a za mě super. Chodí spát v devět, na krmení se už delší dobu budí kolem druhé ráno a pak ve 4 a 6. Ovšem tím, že nemusím vstávat z postele, jsem mnohem méně unavená.
A přebalování? Vedle postele mám připravené vše potřebné, pod prcka vsunu bambusovou podložku, přebalím (skoro nikdy se u toho neprobudí!) a pokračuji ve spánku. Za další výhodu považuji, že i když začne kňučet ze spaní, mám ho hned po ruce. Buď ho utěším pohlazením nebo mu po tmě hodím prso. A taky nemá šanci se odkopat :-)
Takže když to tak shrnu, pro nás to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Zlepšilo nám to kojení, Maty klidněji spí a já se ráno budím vyspalá.
Takže, pokud o tom jen uvažujete, doporučuji přečíst si tyto články:

Kojení aneb Laktační liga vs. Mamila

14. prosince 2017 v 11:30 | MK |  Kojení
Kojení - bezesporu nejdůležitější zdroj výživy pro miminko minimálně v prvních měsících života. Moje představa během těhotenství byla taková, že na tom nebude žádná věda. Prostě se narodí dítě, vrhne se mi na prs a bude se vydatně krmit.
Náš Maty měl ale asi spavou nemoc - prvních 24 hodin po porodu jenom spal, takže jsem neměla ani šanci se o kojení pokusit. Nakonec se mi podařilo odchytit jednu sestru, která mi ho pomohla probudit. Když už byl vzhůru, tak to taky nebyla žádná sláva. Bohužel, v porodnici, kde jsem rodila, nefungovala žádná laktační poradkyně nebo odborná sestra, která by mi ukázala v praxi, jak na to. Vyfasovala jsem pouze brožuru od Laktační ligy - tam je prý vše detailně popsáno (naleznete na odkazu www.kojeni.cz/maminkam/brozura-kojeni/). No, že by se mi den po porodu chtělo pročítat těch 30 stran, to teda říci nemohu. Nakonec se ale malý začal tak nějak přisávat a s pocitem, že to půjde, jsme odešli domů.
Ten pocit mi vydržel asi tak týden, než se mi malý začal u prsu vztekat, odmítal se přisát, nebo se neustále zalýkal / dávil mlékem. Mléko mi najednou začalo ubývat, a tak jsem neváhala a vyhledala tzv. laktační poradkyni. Neřešila jsem, jakou poradkyni vybrat, prostě jsem vzala vizitku, kterou u nás při návštěvě nechala dětská lékařka a domluvila si konzultaci u nás doma. Naštěstí se jednalo o poradkyni ze sdružení Mamila (www.mamila.sk, pokud by byl problém se slovenštinou, dost je toho přeloženého na kojim.webnode.cz/).
Proč naštěstí? Sice nemám osobní zkušenost s poradkyní z Laktační ligy, ale musím říct, že poradkyně z Mamily mi řekla spoustu věcí, které byly v rozporu s brožurkou Laktační ligy, kterou propagovala porodnice. A nejenom řekla - ukázala mi v praxi, že mé postupy dle výše uvedené brožury jsou špatné a mohou za spoustu problémů, které se u nás vyskytly. Tak například - podle brožury se mají brada, tvář i nos dítěte dotýkat prsu. Podle Mamily se musí dotýkat hlavně ta bradička, protože tou dítě při sání pohybuje a stimuluje tak tok mléka. A opravdu, po změně polohy tak, aby Maty tlačil bradou na prs mu sice mezi nosíkem a prsem vznikla mezera na prst, ale mléko teklo lépe. Myslím, že se mu tím i lépe řídil ten tok. A další věc - poloha dítěte u prsu. Bradavkou při přisávání nesměřujeme na střed úst (což mi připadalo nevím proč logické), ale spíše k nosíku, dítě se tak trošku zakloní, čímž více zaboří do prsu právě bradu, a opět to teče lépe.
Dále mě překvapil bonding, neboli kontakt kůže na kůži mezi matkou a dítětem. U nás se provozuje hned po porodu na sále a tím pro většinu lidí tento pojem končí. Ale laktační poradkyně mi vysvětlila, jak je pro dítě důležitý bonding i týdny či měsíce po narození. Ten malý "přírodní" tvor se řídí základními instinkty. Potřebuje cítit teplo a vůni maminky, aby bylo klidné. Zároveň vnímá tvorbu mléka, takže se i lépe budí na kojení apod. Takže jsem se vykašlala na tchýní vnucované zavinování do zavinovačky a začala jsem s malým spát v posteli a nosit ho v ergonomickém nosítku. Já si vybrala Manduca - je i s novorozeneckou vsadkou. Super je určitě i šátkování, kde je větší možnost volby úvazů, ale na to já tenkrát nesebrala odvahu.
A pak je tu ještě něco, co je u nás do dnes velmi zažité - kapitola Laktační ligy s názvem Jak ukončit kojení? Podle Mamily kojení neukončuje matka, ale dítě. A jak to vlastně vypadá? Příkrmy nenahrazují a nevytlačují kojení, ale pouze jej doplňují. Dítě je i nadále kojeno dle potřeby. Ta potřeba se s věkem mění. Chodím jednou za čas na setkání kojících matek, a musím říct, že jsou tam matky kojící i dvou a víceleté děti, což je pro spoustu čechů nepředstavitelné. Ovšem už to není kojení v pravém slova smyslu, jejich děti chtějí nakojit třeba jen ráno a večer před spaním. Dokonce občas matky samy aktivně prckovi prso nabídnou a dítě řekne, že nemá chuť. Je to přirozené, nemáte nalitá prsa, která svému dítěti chcete upřít, dítě není ve stresu apod. Více ve článku www.mamila.sk/pre-matky/dojcenie-a/dlhodobe-dojcenie/.
Pokud tedy hledáte poradkyni pro kojení, můžete si vybrat z poradkyň Mamily v ČR, které také často mají skupinové poradenství ve větších městech (vyplatí se určitě zajít si tam už před porodem) a nebo z poradkyň Laktační ligy.
Jelikož už se prcek probouzí, tak pro dnešek končím, ale určitě se k informacím z Mamily ještě vrátím.
Tak kojení zdar! :-)

Ne/alternativní matka

12. prosince 2017 v 17:22 | MK |  Ostatní
Je tomu už pár týdnů, co se nám narodilo naše první miminko. Bylo to tzv. plánované těhotenství - připravovala jsem se na to už před početím. Možná to znáte, čajíky, kyselina listová apod. Když se konečně na testu objevila vytoužená druhá čárka, tak jsem začala studovat - koupila jsem si knížku, četla kde co o těhotenství a přípravě na porod. Na to, co přijde pak, jsem ale nebyla připravená vůbec. Myslela jsem si - důležité je přece donosit a porodit zdravé dítě, o to ostatní už se určitě postará příroda.
Pak přišel náš velký den. POROD! Nebudu se tu teď rozepisovat o tom, jak to probíhalo, to možná jindy. V každém případě, ráno po porodu mi na pokoj přivezli našeho miláčka, ale zapomněli k němu přibalit návod. Najednou jsem byla do vody vhozena a snažila se naučit plavat. Jenže jak? Hned v první minutě mi hlavou letěly desítky otázek, na které ale neměl v porodnici nikdo čas odpovídat. Vždyť tam se přece rodí, tam není čas se vykecávat! Do ruky jsem dostala příručku od Laktační ligy s vše vysvětlujícím názvem "Kojení", tím mé školení ze strany nemocnice skončilo. Kojení, no budiž... Ale co když se dítě na kojení vůbec nebudí? A jak je to s plenkami? Jak často měnit? A co při přebalování používat? Co všechno se maže? A kdy a jak ho mám umýt? Odpovědí mi bylo ticho nemocničního pokoje...
Po příjezdu z nemocnice domů se projevily do té doby potlačované emoce. Strach, že tohle přece nemůžu nikdy zvládnout, ačkoliv mé racionální já se snažilo mi připomínat, že to zvládli i jiní... po pár dnech přišly problémy s kojením a já už si připadala zcela nepoužitelná, marná, prostě špatná matka. Přes velkou únavu jsem to nechtěla vzdávat a povolala si na pomoc laktační poradkyni. Vizitku jsem dostala od dětské lékařky a s nadějí na lepší zítřky jsem vytočila telefonní číslo.
Po její návštěvě jsem se najednou na své mateřství dívala z jiného úhlu. Dobrou matku ze mě neudělá poslouchání marketingových žvástů, ale naslouchání sobě samé, naslouchání miminku, přírodě, prostě návrat k základním instinktům a pudům. Takže se ze mě postupně začalo stávat to, čemu jsem dříve plná předsudků říkala "ALTERNATIVNÍ MATKA". A jak se to na mě projevilo? Spím s tím naším drobečkem v jedné posteli, kojím ho kdykoliv během dne, když má zájem, nosím ho v ergonomickém nosítku, používáme bambusové plínky, vyhýbáme se vlhčeným ubrouskům, začali jsme dokonce s tzv. bezplenkovou metodou. Považuji to za pošátek mého přerodu z "moderního" člověka na "přírodního" člověka. K čemu to všechno? Dělá mě to šťastnou. Dělá mě šťastnou to, jak moc šťastný a spokojený je náš synek. Usíná i probouzí se s úsměvem, a to je pro mě největší odměnou.
V tomto blogu se tedy pokusím prokousat jednotlivými úskalími mateřství, se kterými jsem se setkala. Pokusím se sepsat vše, čím jsme prošli, co jsme zkoušeli za alternativy a u čeho a z jakého důvodu jsme skončili. Budu ráda, když mi články okomentujete, připojíte své zkušenosti apod. Tento blog rozhodně nebude návodem na to, jak se stát dokonalou matkou. To bych si v žádném případě netroufla tvrdit. Spíše jde o mou snahu zachytit tento jedinečný životní proces a zkušenosti, které mi přináší.

Kam dál